Pietní akt v Kromeříži

03.05.2018

Přijíždějí, přicházejí... S krásnými věnci v národních barvách, s umně vázanými kyticemi i malými kytičkami narcisů a šeříků z májových zahrádek. Vzájemně se zdraví, hledají známé, někdy už marně vyhlížejí ty, kteří zde byli loni. Čas nikoho nešetří, i ti, kdož přišli, jsou mnohdy již schýleni pod tíhou prožitých let a kvůli různým neduhům přicházejí s velkým náskokem, neboť cestička ke hrobu jim trvá déle. Chvíli postojí u památníku padlých a potom se vydají na cestu k pietnímu místu.

Nejsou tu jen za sebe, ale i za všechny ostatní, kteří se nemohou uvolnit ze zaměstnání. Některým trvá cesta do Kroměříže i několik hodin. Značky autobusů napovídají, že přijeli Ostraváci, Karviná, Praha, Olomouc, slovenští odbojáři z Nitry, občané z různých míst Zlínského i Jihomoravského kraje, a samozřejmě i z jiných částí naší republiky. Někteří reprezentují organizace, jiní prostě přijeli uctít památku svého velitele, spravedlivého a odvážného vojáka, prezidenta ČSSR. A hlavně - jsou tu i mladí, studenti z Kroměříže, posluchači z Univerzity obrany v Brně, vojáci. Výstižně oslovil přítomné bývalý starosta Podivína: "Vážení hosté, milí svobodovci!"

Ještě před začátkem pietního aktu hledají všichni Zoe. Kde je? Přijela? S kým? Aspoň podat ruku, udělat fotografii na památku, dotknout se té osůbky, jež připomíná svého otce vzhledem i jednáním. Osoba s několika vědeckými tituly byla vždy národem vnímána jako Zoe, Zoja, Zojka. A tak to zůstane, stejně jako její tatínek už navždy bude v myslích obyčejných lidí Ludvíček.

Skromná Zoe Klusáková-Svobodová již také patří do historické paměti společnosti, národa. Když ji člověk vidí sedět u hrobu s vlasy prosvětlenými májovým sluncem, očekává se zatajeným dechem zázrak. Vždyť to je ta dívenka z obálky knihy "O tom, co bylo" a čeká na své rodiče - tatíčka a mamičku, aby si dovyprávěli to, co prožili v době, kdy nebyli spolu. Na cestičce za stromem čeká Mirek, aby doprovodil sestru do tanečních. A my všichni přítomní odneseme potichoučku tu záplavu květin a nebudeme rušit.

Přátelé, pamatujme si dobře tyto zvláštní emočně zabarvené okamžiky z letošní Kroměříže, i slova všech řečníků, a vystupujme aktivně a nebojácně proti lžím o době minulé, proti překrucování historických faktů. Nebuďme bezbrannými obětmi událostí, ani pouhými nezúčastněnými pozorovateli dění. Buďme neohroženými bojovníky za mír, tak, jak si to po dvou strašných válkách přál armádní generál Ludvík Svoboda a jak nám to připomněla 3. května 2018 na kroměřížském hřbitově jeho dcera, jež naplnila odkaz svého otce národu měrou vrchovatou.

PhDr. Jana Görčöšová